Hej då Sverige

Po pul roce ve Svedsku nastal cas se rozloucit... Ten posledni mesic v Goteborgu byl neuveritelne krasny a intenzivni. Dodelavala jsem svuj projekt v Architecture Competition a i kdyz jsem nevyhrala, byla jsem se svoji praci spokojena tak jako nikdy a dokazala jsem si, ze jsem schopna poctive pracovat bez jakekoliv kontroly nebo nuceni. Celou doby bylo krasne, palici slunce, jezdili jsme na ostrovy koupat, chodili po meste i v parcich nebo se jen tak valeli u reky. Nejsem si jista jestli je to Erasmem nebo Svedskem, ale snad poprvy jsem si rekla, ze miluju zivot... Je zvlastni, ze to bylo ve chvili kdy jsem byla uplne sama, v cizi zemi, daleko od vsech ktere mam rada. Ted sedim v autobuse a cim vic se krajina venku zacina podobat te ceske, tim vic je mi smutno po te svedske. Myslim ze az se vratim tak to bude hodne zvlastni, tim spis, ze jsem pred mesicem v Praze byla a udalo se tolik veci, ze bude jeste nejakou dobu trvat nez se z toho zase vzpamatuju. A Svedsko bude jen takova snova vzpominka. I kdyz... Chci se do Svedska urcite jeste vratit. Ted mam predstavu o kurzu svedstiny, pracovni stazi, ale to je ted, uvidime co z toho nakonec bude, myslim, ze se nebranim nicemu. Na poslednich par dni prijela Bara. Bylo to legracni prechazet plynule (nekdy nechtene) z anglctiny do cestiny a naopak. Prosly jsme behem tech ctyr dnu to nejdulezitejsi z Goteborgu a myslim ze to bylo takovy spravny zakonceni. Posledni hodiny pred odjezdem byly samozrejme ve stresu, protoze jsme se vsemi temi kufry a kolem nestihali dojet vcas na nadrazi. Nastesti nam pomohla Anna a autobus mel zpozdeni, takze to dopadlo stejne jako vsechno ostatni tenhle kratky ale krasny semestr - dobre. 

12.6.2013 20:30

...ze spontanniho vyletu do Lundu a Malmo

...jaro

Uz i do Svedska prislo jaro a tak jsem sem trochu zapomnela psat...

Neco ze zacatku dubna: Jak predpovedel kdysi Jan Zakopcanik - v Oslu bylo nejtepleji. Zatimco se Praha pokryvala snehem, ja jsem obedvala pred Osli radnici jen tak ve svetru. Je docela zvlastni jak jsem behem peti dni objevovala jednu cast mesta a pokazdy jsem si pripadala jako nekde uplne jinde. Bydlela jsem na koleji u Anny kamaradky Rachel, ktera studuje...rekneme system vysokoskolskeho vzdelani. Na to, jak je to vlastne dulezitej obor, jsem o nem nikdy neslysela, pravdepodobne proto, ze se vyucuje jen na jedne univerzite. Byl to hrozne fajn vylet, ackoliv mela Rachel zkousky, takze jsem travila cely den sama, ale varili jsme moc dobry vecere a ja jsem si to uzila. I kdyz Svedsko mam asi radsi - po ceste zpatky jsem si pripadala, ze se vracim domu... Fotky jsou tady. Ale jsou to skoro samy domy.)
No a den po navratu prijela mama s Pavlem. Bylo to divny videt je ve skutecnosti a ne virtualne na Skypu, privezli mi strasne moc piva a jidla, se kterym mi tu doufam nekdo pomuze. Byli jsme na vybornym jazzovym koncerte a udelali par vyletu na sever a k jezerum, takze jsem se taky dostala konecne z mesta. A hlavne bylo porad krasne...

Ve skole jsme dokoncili atelierovy projekty (a dostali samozrejme maximalne pozitivni kritiku) a zacali pracovat na dvoutydennim projektu - neco jako mestsky zasah pro Goteborg. Po mnoha diskuzich jsme nakonec skoncili u experimentu - ukazat, ze parkovaci misto ve meste zabira casto cenny prostor, ktery by se dal vyuzit lidmi, ze se da vlastne transformovat v cokoliv pri respektovani soucasnyho systemu = zaplaceni za misto na urcitou dobu. A tak jsme si uzili docela fajn dopoledne na parkovisti u nasi oblibeny kavarny da Matteo.
Z nasich vikendovych veceri se stalo pravidlo. Jednou prijela Caro a Louise z Belgie, jindy jsme zase grilovali u jezer, coz byl pri mistnich povetrnostnich podminkach docela problem.

Na konci dubna mi zacal posledni predmet - Architecture competition, v ramci kteryho delame ideovou soutez na skolu architektury. Na zacatku probehlo par prednasek, od kterych jsem cekala trochu vic, nez jen prezentace projektu, se kterymi jednotlivy architekti vyhrali soutez. Kazdopadne 30. kvetna je termin odevzdani, takze mam co delat.
A jelikoz do te doby vlastne nemusim do skoly, koupila jsem listky do Prahy a odjela na tyden domu, hlavne kvuli svatbe Michala Kuzemenskeho. Dvakrat sedmnact hodin v autobuse, ale skvely nabity tyden a krasna svatba nakonec. Ted uz jsem zase v Goteborgu a premyslim co z toho byl sen. Ceka me tu jeste posledni mesic, tesim se zpatky do Prahy, ale zaroven se mi tu cim dal tim vic libi. Jsem ve meste, ale kousek za domem mam prirodu, jezdim na kole, muzu vylezt na skaly, prochazet se po pobrezi...to mi asi bude v Praze chybet.

fotky z vyletu na ostrov Marstrand:

na ceste

Prave sedim v autobuse a mirim do Osla, uzit si prvni dny velikonocnich prazdnin, tak zase neco napisu... Myslim, ze minule jsem koncila tim, ze se chystam s Miriam a jejima detma na prochazku - nakonec to dopadlo vybornou veceri u jejich rodicu, kteri jsou puvodem polsti zide, takze jsme stravili cely vecer povidanim a kostovanim polske tresnovice. Byla jsem taky v Konstmuseet na vernisazi vystavy Bruce Naumana - bavily me jeho tocici mluvici hlavy, a na vystave soucasny svedsky malby, ktera byla uzasna. Musim tam ale minimalne jeste jednou, na staly expozice a hlavne do muzejniho obchodu, kde se chystam par hodin probirat vsemoznyma knihama o umeni a architekture.
Zacatek brezna byl vlastne docela kulturni - mela jsem volny listky do opery na tanecni double predstaveni Varoffer/Body Remix, obe absolutne moderni a minimalisticky performace choreografky Marie Chouinard. To prvni byla adaptace Sveceni Jara, byly to spis takovy zivy obrazy v kuzelech svetel, ale uzasne expresivni. Druha vec taky prakticky nemela dej, tanecnici meli na sobe jen takovy pasy jako mela Milla Jovovich v Patym Elementu a pouzivali berle a ruzny dalsi nastroje k neuveritelnym krkolomnym pohybum, bylo to trochu sileny a trochu eroticky a clovek musel porad zirat na tu hru svalu. Svedove chodi do opery klidne v dzninach, ale ja jsem se tesila az si vezmu saty, takze jsem sla v nich a moc sem si to uzila.

Bruce Nauman - Rinde spinning

Meli jsme taky dalsi spolecny vecere, u Edyty a znovu u Anny, kde jsem se ukazala jako pravy Cech, kdyz jsem vypila bez mrknuti panaka Lockstedter, coz je podle ostatnich desne zabijacka koralka. Ale prekvapilo to i me, protoze mi to narozdil od jakyhokoliv jinyho tvrdyho alkoholu chutnalo, takovej silnejsi zazvorovej caj.)
Ve skole konci prvni cast semestru. Design systems jsem ukoncila asi petihodinovym valenim se na gauci ve skolnim obyvaku, kam prazilo slunce, a psanim zaverecnyho eseje o tom jak me to bavilo. A atelierovy projekt odevzdavame ve stredu po Velikonocich, tak jsem zvedava, urcity lidi z moji skupiny me totiz zacinaji fakt stvat...
Ale to nejdulezitejsi na konec - kolo!!! Konal se totiz market s pouzityma kolama, takze jsme s Edytou cekaly asi hodinu venku na mrazu, az si 40 lidi, co bylo prede mnou ve fronte, vybere a kupodivu tam na me jedno zbylo. A je krasny, japonsky, ma prevodovku a az spravim brzdu a dofouknu zadni kolo, bude i jezdit. Ale to az se vratim s Osla, ktery doufam nepromarodim, protoze to cekani venku se na nas trochu podepsalo.
No a aby toho nebylo malo, koupila jsem si vcera akvarely, tak snad tam neco namaluju, melo by byt krasne...

IKEA farming 

Regular Ordinary Swedish Meal Time

Anna, moc fajn italka studujici ve Vidni, se kterou jsem se poznala uz v zari, navrhla, ze bychom mohly o vikendech spolecne varit tradicni homeland vecere spojeny s konverzaci v mother language. Takze predminulou nedeli se jelo k Anne do Frolundy, nejpopularnejsiho studentskyho panelovyho sidliste nejdal od centra. Nicmene abychom si veceri zaslouzily a protoze melo byt konecne hezky pocasi, domluvily jsme si predtim par hodinovou prochazku v Anggarden, coz je 300 ha rozlehly lesopark prakticky uprostred mesta s prilehlou botanickou zahradou, kam se chystam az rozkvete. Nakonec bylo hnusne, zima, snehodest a vitr, ale stalo to za to. (mimochodem celou cestu byla ve vzduchu citit skorice - tovarna na Kanelbullar?!) Fotky jsou ale na pentaxu, tak si budete muset pockat, az vyvolam filmy, coz bude pravdepodobne az v Praze.)
Na veceri dorazila uz i Edyta z atelieru a Annin spolubydlici Fred, delali jsme neco jako houskovy knedliky, ale navic se spenatem a syrem, a bylo to vynikajici. Jako dezert muj strudl a pak jsme se az do pulnoci nemohouci, rozvaleni na gauci, bavili o vsem moznym... Dalsi vikend jsme se vydali do myho resortu - prirodni rezervace Delsjon, na zamrzly jezero, kde se v lete da docela dobre koupat, kolem golfovych hrist a zpatky do Ostkupanu. K veceri prisly na radu bramboraky z dvou kil brambor a Freduv dort (presto nebo prave proto, ze mel zrovna narozeniny). Dalsi nezapomenutelnej vecer... Tenhle vikend bude ale Anna pryc, takze se jdu po mesici znova podivat na nasi oblast Frihamnen, kterou zpracovavame v ateliru. A beru s sebou Miriam, se kterou na projektu delam a ktera bydli na Vasastan, ma dve deti, osklivyho malyho psa, nosi cerny a neonove barevny obleceni a rika narovinu co si mysli. A je proste skvele silena.)

Svenska Massan - prislo mi to divny jako kce pro jerab a taky ze jo, je to jadro budouci treti veze

ctvrt Skar 

Anggarden

BOA, syry a bramorovy testo) 

to je jen zbytek, vetsinu sezrali behem smazeni

Byla jsem taky na strasne divnym koncerte v Dirty Records, kterej trval asi 15minut a vlastne docela prijemnou folkovou hudbu neskutecne kazil zpevak svym pseudofalzetem. A porad plavu, saunuju se, vymyslim co s tou prazdnou zdi v pokoji (nasla jsem u popelnic zrcadlo, hehe), kdyz je mi nanic vyrazim do Saltholmen na zapad slunce, planuju vylet do Osla, lecim zanicenej palec a v neposledni rade travim kazdej den ve skole nad nasim projektem a systemovyma mapama - mesic do odevzdani...

Ostkupan a dal

Ustrednim bodem predchozich dni bylo moje stehovani na kolej, coz krome baleni a samotnyho presunu znamenalo hlavne vysmycit byt pani G (to jsem jeste nevedela, ze to samy me ceka na koleji) a nakup novych veci v Ikei. To prvni, ac to vypadalo jako nadlidsky ukol, dosahnout puvodniho lesku drezu a smazat stopy po bramboracich na sklokeramicky desce, se mi nakonec povedlo, to druhy mela byt zabava, ale dopadlo to zase tahnutim mnoha kil z hodinu vzdalenyho nakupniho centra. Ale Ikea snidane za 5 SEK za to snad stala.

Ostkupan je 14ti patrova krabice na soklu, cca 10 minut mhd od Korsvagen, s nejlevnejsima bytama pro studenty. Vetsinou fungujou jako byt se 4 samostatnyma pokojema, spolecnou kuchyni pro 4 a spol. koupelnama pro dva. Ja sem vyfasovala 12. patro s velkym oknem na vychod (s vetraci klapkou!), Litevku, Singapurku a Rumuna, se kterym mimochodem sdilim koupelnu, pokoj s ultrakluzkou podlahou (au) a misto v lednici, ktera mi po prvni noci na uvitanou vsechno jidlo zmrazila na led. Tak jsem si zaridila pokoj, vydrhla s pomoci Litevky kuchyn a koupelnu - konecne to zacalo pripominat ty hezky obrazky z Ostkupanu, co jsme videly na internetu - a ted si tu pekne bydlim.) Ostatni jsou ale porad zalezli ve svych norach, takze o jejich existenci vim jen diky obcasnymu bouchnuti dveri a pribyvajici spine na koupelnovy predlozce - podezrivam Koudyho z Rumunska, ze si nemyje nohy.