prvni dny

Tak jsem tady. Po silenym prosinci a jeste silenejsim zacatku ledna, jsem odjela busem do Budapesti, dokodrcala starym metrem a autobusem na letiste Ferenc Liszt, prespala mezi kufry, zvladla let s dost podezrelyma chlapkama (kdyz oni vypadali jako ze se modli k allahovi a v buse predtim akorat davali katastrofickej film), po krasnym pristani dojela - jak jinak nez eko - busem do cetra Goteborgu, modrou tramvaji na Guldheden a odtahla kufr a batoh do bytu pani G., kterazto mi jako byvala ceska sokolka pujcila pred odjezdem klice ke svemu druhemy bytu tady (takovou cistotu a poradek jste jeste nevideli, vsechno ma svoje misto a popisek, krome nabytku neni vubec nic videt, musim to tu trochu zabydlet…) Nastesti mi hned ten den prisel email, se smlouvou na kolej, takze od unora budu bydlet v Ostkupanu, konecne!

Jak to mesto uz trochu znam, tak mi chybi to pocatecni nadseni, ale je to tu porad krasny, zvlast kdyz snezi. Ve skole zatim probihaj uvodni prednasky, o tom jako funguje skola, o komunikaci a rozdilnych kulturach, i te svedske - Svedove maji vsechno dokonale naplanovany, ted se pracuje, ted se jde na kafe (tzv fika je nedilna soucast kazdyho dne), ted je oteviraci doba, to si muzeme zavolat a dohodnout si schuzku, ale ne na patek navecer, to jsme vsichni doma a divame se na film…a tak podobne. Studentska organizace nas verbuje na vsechny mozny akce pristich dnu, kde bude podle jejich opakujicich se slov really lot of fun. No uvidime. Zatim objevuju mesto, poznavam lidi, fotim co se mi libi, hledam levny potraviny (radsi neprepocitavam, delam si rozpocet ve svedskych) a snazim se nezdevastovat byt pani Gaisler.